Tři planety. Mars, Země, Venuše. Podobné materiálové složení, podobně veliké, podobně vzdálené od Slunce. Planety, které v jistou dobu pravděpodobně měly oceány s vodou. Ještě v 50. letech bylo běžné domnívat se, že na nich pravděpodobně existuje nějaká forma života. Astronomický výzkum ale ukázal, že nic nemůže být dál od pravdy. Jako šok přišel objev, že Venuše má teplotu k 500° C a Mars je zase nehostinnou pouští. Ještě jako větší šok přišlo uvědomění si, že za ohřátím Venuše zřejmě stálo splašení skleníkového efektu. V tu dobu již bylo zřejmé, že vlivem spalování fosilních paliv ohřívajících plyny v atmosféře rychle přibývá. Otázka, zda-li nám nehrozí osud Venuše, tak stála u zrodu klimatického výzkumu. Pojďme se podívat na širší kontext těchto objevů, ale i na to, jak proměnily naše chápání toho, co vlastně Země je a jakou roli na ní hrajeme.

 

Vojtěch Pecka je český sociolog. Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, jak se fosilní průmysl staví ke klimatickým změnám, i na současné sociální teorie, jež zpracovávají vztah společnosti k širší ekosystémové a geofyzikální realitě. Spolupodílí se také na cyklu A2larmu o klimatické krizi Budoucnost je teď.

 

Přednáška se koná v prostorách výstavy Black Hole Sun, tedy ve sklepení Domu pánů z Kunštátu.