Jan Krtička – Towards Seydisfjördur

Prostor a zvuk – dva elementy, kterým se Jan Krtička (1979,) věnuje již několik let ve své umělecké tvorbě. Jimi vytvořená prostředí reflektuje v různě tematických autorských projektech, od sdílení osobního prožitku, přes environmentální problematiku až po sociální aspekty. Pedagogicky působí na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde společně s Robertem Vlasákem vedou ateliér Přírodní materiály.

V aktuální umělecké praxi se zabývá studiem míst a krajin, jejich daností i specifiky. Z různých úhlů tematicky nahlíží vztah člověka ke krajině. Jan Krtička pomocí autorských přepisů, zvukových nahrávek, ale i prostorového uspořádání v galerijní expozici, vytváří nové příběhy a popisy vnitřního i vnějšího světa. Důležitým momentem v rámci utváření uměleckých situací je pro něj osobní nebo divácká zkušenost.

V nově připraveném projektu pro Galerii 3 Jan Krtička zkoumá a zpracovává zvukové stopy islandského města Seydisfjördur a blízkého okolí. Jak zní sama příroda, ve které pobýváme? A jak krajinu utváří člověk, když do ní různými způsoby aktivně zasahuje? Nejen tyto otázky aktivují soustředěný poslech a spouští vlastní imaginaci zvukově popisované vzdálené krajiny – skvostné přírody, do které se nám postupně doplňuje obraz malého přístavního města. Jan Krtička se vydal podél řeky směrem do města a cestou zaznamenával zvuky. Zajímalo jej, jak se zvuk přírodní krajiny postupně začne mísit se zvukovým prostředím města. Postupně se do šumění vody a vodopádů začaly přidávat industriální stopy – stavební stroje, projíždějící auta v centru, kolem kina autor přichází až k továrně na zpracování ryb, která celá hučí až k moři za městem. Z terénních nahrávek vytvořil zvukovou esej představující různorodou paletu místních zvuků, přičemž nejvýraznějším a všudypřítomným prvkem je šum vody.

kurátorka: Adéla Machová