„Ty zjevně ještě žiješ… To máš vážně štěstí. Smrt by tě možná ušetřila těch snů.” (S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl, 2007)

 

Při odumírání organismu se postupně začnou buňky, ve kterých je uloženo DNA, rozpadat do stále menších částí. To, že jsou často kontaminovány okolními mikroorganismy, je posléze činí ještě více nečitelnými. Profesor Reich a jeho laboratorní tým proto vytvořili experimentální artefakty, pomyslné časové schránky, do kterých uložili za účelem jejich záchrany (a s tím i Minulosti) nejzásadnější informace nashromážděné během jejich pobytů na Zemi.

 

Náš příběh se odehrává o mnoho let později na tenkém předělu mezi herní realitou a sny, kdy je realita už jen dávným pojmem z Minulosti. Minulost neexistuje – všechny vzpomínky na ní byly vymazány při posledním vymírání druhů. Protagonista příběhu se za účelem antropologického výzkumu, nutným pro svoje další dílo, vydává na cestu do vzdáleného místa v noosféře, aby získal informace o tzv. radikálních artefaktech. Ty měla po sobě zanechat skupina archeologů z Minulosti. Tyto časové schránky jsou v herním slovníku kopií checkpointů, míst ve hře, kde se postava hráče objeví po smrti. Aby se k nim dostal, musí protagonista podle pravidel nejprve zemřít.

 

Smrt ho úspěšně dostává k předmětu jeho zkoumání. Každý jednotlivý artefakt zobrazuje úsek Minulosti, nashromážděnou informaci. Protagonista brzy dochází k závěru, že mezi objekty existuje přímá spojitost, že jeden nemůže existovat bez druhého. Do svého deníku si poznamenává: Pokud chceme tuto hru pochopit jako celek, musíme postupovat skrze jednotlivé checkpointy. Jedině tak získáme povědomí o tom, kam směřuje. Na závěr si pro sebe zapíše radu: Při neúspěchu se vrátit k předchozímu checkpointu.

 

Jáchym Šimek (°2000) je autorem zabývajícím se převážně sochou a prací s (ne/mezi)prostorem. Nabouráváním všeobecně přejímaných představ o sochařských postupech jeho práce požaduje jiný, poučený způsob nahlížení a chápání smyslu sochy jako média takového.

 

Reliéfy na výstavě Space Fabric / Wooden Particle (Poem) lze vnímat spíše jako artefakty-záznamy, vzniklé na základě komplexního myšlenkového procesu, v Šimkově případě uvažování o metaverzu, černých dírách, vortexu, fyzikálních zákonech a superdeterminismu. Šimek je studentem Ateliéru figurálního sochařství na Akademii výtvarných umění a v Karpuchina Gallery se představuje svou vůbec první sólovou výstavou.