Gijs Gieskes: machines with no need of humankind

Hlavním tématem výstavy Gijse Gieskese jsou perma-patche, autorské přístroje, na kterých průběžně pracuje řadu let. Perma-patch označuje permanentní zapojení elektronických obvodů, zařízení a jejich součástek, které mezi nimi utváří uzavřený okruh. Zapojení vytváří začátek i konec, moment, kdy se “něco” odehraje. Něco je v případě Gieskesových nástrojů píseň, prostřednictvím které stroje promlouvají. 

Stroj/nástroj čeká na sebe sama a také na jinou součást, která s ním tvoří celek. Vstoupení do procesu nepředstavuje jeho zásadní ovlivnění: po dobu své přítomnosti se “píseň” mírně změní, tak jako pozorování mění kvantový svět. Změnu lze slyšet, pozorovat, ale nelze ji zachovat. Patch je ustavičný. 

V 60. letech minulého století psal filozof Martin Heidegger o přetechnizované zemi, vykořenění a destrukci vztahů kvůli novým technologiím. „Písně“ strojů, které Gieskes publiku představuje, by mohly být soundtrackem k heideggerovské představě moderní společnosti. Jsou metaforou technologického věku společnosti, které ve své vykořeněnosti, digitalizované samotě a inscenovanému úspěchu nezbývá nic než trpělivě, nebo možná spíš netrpělivě čekat, a to navzdory tomu, že se jakákoliv změna může zdát být nepředstavitelná. ⠀

Gijs Gieskes (*1977) vystudoval průmyslový design na Technické univerzitě v Eindhovenu, kde i žije. Od roku 1998 se zaměřuje na design audiovizuálních elektronických nástrojů. V této oblasti je etablovaným designérem s radikálním přístupem k elektronice, který neustále stírá hranice mezi hudbou, uměním a vědou. Na začátku své práce s elektronikou stavěl na minimální znalosti technologie a součástí procesu bylo objevování technologických řešení pro složitější zařízení s použitím základních elektronických součástek. Tyto řešení vedly ke znovu vynalézání technologií, jako je vactrol relé, nebo phase-locked loop a tento přístup, i přes získanou odbornost ve své práci drží jako klíčovou součást přístupu, který lze popsat jako fascinaci absurdními stroji, novými a nepravděpodobnými technologickými vztahy, spletitými konstrukcemi, skromnými materiály a vyhýbáním se high-tech. Své práce prezentuje v rámci artist talků, dělá workshopy, vystavuje svoje práce ať už v galeriích, nebo festivalech. Mimo země západní Evropy se představil na výstavách v USA, Taiwanu, Rusku, Číně. Z festivalů je důležité zmínit Sonic acts a Ars Electronica, kde v roce 2015 získalo jeho dílo Electromechanical Modular čestné uznání Prix Art v oblasti zvukového umění.