Zbyšek Sion Výběr obrazů a kreseb z 60. a 70. let

Počátky malířské tvorby Zbyška Siona (*1938) souvisí s nelehkými poměry poválečného Československa padesátých a šedesátých let 20. století, kdy ještě jako student Akademie výtvarných umění v Praze (1958 – 1964) se svým názorovým směřováním zařadil mezi představitele mladé generace umělců, kteří stáli v opozici vůči dobově uznávaným požadavkům i normám. Malířova vrozená kritičnost i skepse vůči ideologiím a totalitním režimům rovněž tvoří jednu z důležitých obsahových rovin jeho díla, v němž se profilují dva základní pilíře, které jej řadí mezi nejosobitější výtvarníky 2. poloviny 20. století v naší zemi.

Jedním z nich je Sionova abstraktně informelní tvorba z let 1959 až 1964, druhý pilíř tvoří malby fantaskního surrealismu a nové figurace od poloviny šedesátých do konce let sedmdesátých. Umělcovy nekompromisní postoje ovšem stály v hlubokém rozporu s kulturní politikou socialistického státu a s tímto ideologickým střetem bohužel souviselo neustálé ohrožení svobodné tvorby i absolutní zákaz výstavních možností v období normalizace. Jedním z důležitých existenčních momentů v těchto časech nesvobody byl pro Zbyška Siona kontakt s Milošem Saxlem, ředitelem roudnické galerie v letech 1958 – 1981, který projevil hluboký zájem o Sionovu tvorbu a díky jeho osvícené akviziční činnosti byla do roudnické galerie získána dnes již ikonická autorova díla jako je Pád věže (1966), Běžci (1969) či Zápasníci (1976-77), ale i početnější soubor kreseb a maleb, které dobře zastupují Sionovo výtvarné směřování.

Ne náhodou byla také v roudnické galerii uspořádána první Sionova retrospektivní výstava v porevoluční éře, na jejíž organizaci se v roce 1993 podílela tehdejší ředitelka galerie Miroslava Hlaváčková, která ještě před svým náhlým úmrtím zamýšlela uspořádat autorovu výstavu také na rok 2020. Nadcházející výstava představí nejen autorův kmenový soubor děl roudnické galerie, ale rovněž budou vystavena důležitá, dosud méně známá díla převážně ze soukromých sbírek, která představí Sionovu mnoha vrstevnatou tvorbu mezi padesátými až sedmdesátými léty 20. století. Výběr Sionových děl bude svým kontextem nepřímo souviset i s díly umělců a generačních vrstevníků, zastoupených ve stálé expozici šedesátých let, s kterými jej pojily nejen blízké umělecké názory, ale v mnoha případech i blízká přátelství (Jan Koblasa, Mikuláš Medek, Václav Boštík, Jiří Sopko a další).