81. ČIN: Finisáž

Přibližně každých třiatřicet let se

v našich ulicích opakuje příhoda,

která v sobě neskrývá nic zvlášť

vzrušujícího, a přece vyvolává

neblahé tušení, pro které neexistuje

žádné uspokojivé zdůvodnění.

Výstava Cobblestone Walks on It’s Own se pokouší zachytit představu ještě před zhmotněním. Pracuje s motivem novely českoněmeckého autora Gustava Meyera známého pod pseudonymem Gustav Meyrink a místy je přímo inspirovaná obrazovým doprovodem vytvořeným českoněmeckým autorem Hugem Steiner-Pragem k dané knize.

Když jdu po ulici, občas si vyberu místo

na které se dlouze zadívám, předstírám

že tam něco vidím a přeci, po chvíli tam

opravdu cosi začnu vidět — poodstoupím

a náhodný kolemjdoucí, aniž by zpozoroval

mé předešlé konání, se podívá na totéž místo.

Zpracovávat téma kolektivní představy, která se s každým jedním dalším vědomím zhmotňuje čím dál více se nám zdálo v Bielefeldu příznačné, protože kolem neexistence tohoto města panuje v německu samostatná konspirační teorie. Abychom zamíchali kartami přenesli jsme přímo do galerie dva nárožní kameny, které se objevují v pražských ulicích jako fantomové. Nárožní kámen s názvem On the corner of Lily and Golden Street, nikdy nebyl vytvořený tak, aby připomínal jakýsi obličej, zírající na nás ve chvíli, kdy jdeme po ulici — jeho oči, nebo lépe řečeno důlky, byly vytvořeny vytažením kovového oka na uvázání koně. Za to, že jej takto interpretujeme může psychologický jev zvaný pareidolie, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků či v kresbě dřeva.

Jak dlouho dokážu hmotě vtiskávat tvář,

než se mi její představa rozpadne?

Imaginuji bod, na kterém hmota ožívá

a rozpíná se.

Kde je hranice mezi tvarem a beztvarou hmotou? Co oživuje neživé? Ve starém pražském mýtu, o kterém nepřímo pojednává kniha Gustava Meyrinka, je mrtvá hlína oživována předmětem zvaným šém, který je zobrazován v českém folklóru jako kulička. To však zavádějící zobrazení, šém není kulička, ale jméno, slovo. Proto si v kresbách čerti, jako nositelé tajemství pohrávají s iluzí šému jako kuličky.

Cítit písmena, nečíst je pouze očima — najmout

si sám v sobě překladatele, který bude beze slov

překládat do vědomí pohyb hmoty.