4+4 dny v pohybu – Místa činu: vnitro

Za minulého režimu Hybernská 2 spadala déle než půl století pod působnost Sboru národní bezpečnosti. Letošní téma vnitro tak v sobě nese nejen tuto temnou minulost, ale i mnoho současného.

Výstava vNITRO kurátorky Kristýny Hájkové otevírá dialog mezi minulostí a přítomností v prostoru, který kdysi sloužil jako místo pro odposlechy a sledování. Autoři zde vytvářejí hmatatelný odraz toho, jak národní paměť formuje naši identitu a vědomí. Výstava má za cíl se stát referencí specifického místa, jeho historie a zprostředkovat individuální přístupy autorů a autorek v kontextu kolektivní paměti. Budou představeny rozdílné principy, jakým způsobem je možné pracovat site specific v objektu, který je svědkem temných kapitol naší historie. Umělecké dílo se zde stává nástrojem pro smíření, ozdravení i uchovávání, a to s využitím principu dokumentace reality, nebo její konfrontace s artificiálností.

Vystavující: Polina Khatsenka a Anton Anishchanka, Václav Mach, Jaroslav Málik, Nela Maruškevičová, Adéla Matasová, Tereza Melková, Miloš Michálek, Vítězslav Plavec, Jan Poš, Anna Šimralová, Tereza Štětinová, Marie Tučková, Patrik Vanický, Robert Vlasák a Jan Krtička, Jiří Žák

Kurátorka: Kristýna Hájková

v_nitro / druhé patro je výstavní projekt kurátora Radka Wohlmutha. Výraz lidské nitro označuje vnitřní svět člověka, který zahrnuje jeho myšlenky, pocity, emoce a vnitřní prožitky. Vnitro je naproti tomu politicky generovaný mocenský nástroj, jehož nedílnou součástí je represe proti nepohodlným osobám nebo skupinám lidí. Právě tato konfliktní významová přesmyčka je leitmotivem výstavního projektu Druhé patro, jehož rámcem je budova Hybernské 2. Bývalé policejní kanceláře, zasedačky, ale i výslechové místnosti se staly konfrontačním polem mezi niterným a veřejným, nezávislým a systémovým, osobním a politickým, svobodným a totalitním. Umělkyně a umělci, kteří zde své individální vizuální komentáře vytvořili patří do střední a mladší generace. Někteří z nich šli výhradně cestou tradičního uměleckého školení, jiné formovalo graffiti, street art nebo třeba techno scéna. Způsoby jejich vyjadřování jsou různé, většina se pohybuje v rámci tradičních médií, ať je to kresba, malba nebo socha, ale kromě obrazů nebo objektů se na výstavě objevují také instalace, intervence nebo projekce. Základní přístup je site specific, tedy bezprostřední reakce na prostředí a genia loci budovy. Každý z autorů či autorek si spot pro svoji realizaci vybral sám, takže ve výsledku vznikl labyrint, jehož neřízené řetězení a vzájemné vztahy spolu s někdy až matoucí členitostí budovy dává čtení a interpretaci výstavy další rozměr.

Vystavující: Patrik Adamec, Radka Bodzewicz, Epos 257, Ondřej Filípek, Veronika Gabrielová, Klaudie Hlavatá, Jakub Hubálek, Jakub Janovský, Martin Kocourek, Kateřina Gabriel Konarovská, Ivo Mathé, Phila Primus, Patrik Proško, Mai (Magdalena Rajchlová), Hynek Skoták, Alessandra Svatek, Hana Svobodová, Tereza Šrámková, TIMO, Toy_Box, Magdalena Turzová, Vladimir 518, Michaela Vrbková

Kurátor: Radek Wohlmuth