ZASTÁVKA

Malíři malují zátiší a jezdí na plenéry. Vasil Artamonov s Alexeyem Klyuykovem se rozhodli resuscitovat tuto představu umělce z dětských encyklopedií, a to přesto nebo spíš právě proto, že ji tradice i moderna, náboženství, revoluce, filozofie, populární kultura, tragedie i komika postupně zcela vyčerpaly. Svá zátiší umělecká dvojice maluje v oblíbených mdlých barvách a typickém retro-stylu a za plenéry se vydává na pražská nádraží. V duchu intenzivní spolupráce se na každém „nádražním“ výjevu podílejí stejnou měrou. Výjev génia s paletou uprostřed přírody je rozostřený avantgardní kolaborací, přírodní scenérie vymýtila industrializace a celá heroická (kunst)historie končí šedivými, trochu nepovedenými obrazy z „hlaváku“. Význam každého gesta byl vyprázdněn množstvím romantických a modernistických odkazů – neúnosnou tíží historie – a odlehčen sebe-ironií s masochistickým ostřím. Romantický étos umí dvojice zopakovat jen skrze záměrné diletantství. Do zahrádkářské kolonie poblíž Prahy cestují už s hotovými obrazy, čímž význam plenéru dále posunují. K ústředním motivům chleba a klasů, jež mohou odkazovat jak k obrozeneckému velebení slovanského folkloru tak socialistickému realismu, vede cesta přes dortíky a koblížky obklopující posmutnělého Marxe.