Tušení rovnováhy / Barbora Blahutová, Lenka Březinová, František Svátek

Akademická sochařka Barbora Blahutová vystudovala sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Studijní pobyt na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně jí přinesl zasvěcený pohled na současné výtvarné umění. Tato italská inspirace ji motivovala k tvorbě plastik a reliéfů čistých forem, ve kterých se tušený, v té době ještě nedefinovaný koncept prolíná s vizí pop artu, op artu a arte povera. Ve svých dílech s nepatrným akcentem na pomíjivost této planety upozorňuje na možnost jejího vyčerpání konzumním životním směřováním.
Lenka Březinová je absolventkou Střední keramické školy v Karlových Varech. Volné tvorbě se věnuje od roku 1992. Její snová, jemňounká a křehká přediva čar přinášejí do duše pozorovatele rovnováhu a harmonii. Je to jakoby autorka žila a tvořila daleko od „hlučícího davu“, který nemůže dolehnout k jejímu vnímání a nabourat jej v jeho subtilnosti.

Lenka Březinová je absolventkou Střední keramické školy v Karlových Varech. Volné tvorbě se věnuje od roku 1992. Série Číselné kódy přináší pohled na její práce na pojmezí kresby a obrazu. Její snová, jemňounká a křehká přediva čar přinášejí do duše pozorovatele robnováhu a harmonii. Je to jakoby autorka žila a tvořila daleko od “hlučícího davu”, který nemůže dolehnout k jejímu vnímání a nabourat jej v jeho subtilnosti.
Akademický sochař František Svátek vystudoval nejdříve Střední průmyslovou školu jaderné techniky v Praze, dále kamenosochařskou školu v Hořicích a poté Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1974 – 1997 žil střídavě v Německu, Švýcarsku a Itálii. V roce 1997 se vrátil do Čech, kde žije a pracuje stále.
Projektuje kinetické vodní sochy, které vytváří z kamene, hlavně však mramoru. Ve své tvorbě kinetických objektů používá také kov a sklo. Kromě pohyblivých skulptur navrhuje a realizuje i větrné objekty.

Akademický sochař František Svátek vystudoval nejdříve Průmyslovou školu jaderné tachniky v Praze, dále Kamenosochařskou školu v Hořicích a poté Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1974 – 1997 žil střídavě v Německu, Švýcarsku a Itálii. V roce 1999 se vrátil do Čech, kde žije a pracuje stále. Projektuje kinrtické vodní sochy, které vytváří z kamene, hlavně však mramoru. Ve své tvorbě kinrtických objektů používá také kov a sklo. Kromě pohyblivých skulptur navrhuje a realizuje i větrné objekty.