V jednom z rozhovorů Silvia Klara Breitwieser říká: „Umění by mohlo být možností jiné dimenze, jinou vědou, jinou politikou, jinou filozofií.“ Skrze jazyk našich smyslů a emocí by mělo umění vytvářet prostory pro nové přístupy k realitě, přenášet do nových perspektiv vnímání, a tím rozšiřovat diskurz našeho běžného vědeckého a filozofického jazyka, který je pro Breitwieser jako nástroj uchopení světa nedostačující. Pravda, existence a krása jsou hmotné. Konkrétně to pro umění znamená –  tělesné, věcné, smyslové, viditelné, slyšitelné, citelné. Toto zdůraznění našeho vnímání prostorovosti předmětů a s tím související přístup k poznání skrze naše smysly jsou témata, ke kterým se Breitwieser ve svém díle stále vrací. Slouží jí k tomu užívání pro ni typických materiálů, které by měly naše smysly bezprostředně oslovit (kámen, kov, minerály, textilie), a charakteristická ojedinělá práce se skulpturálními objekty z rašeliny. Výstava v Kabinetu T. představí útvary a instalace, v kterých se zřetelně ukazuje autorčina estetika prostorovosti a tělesnosti. V tomto kontextu to budou objekty, které nesou osobní výpověď. Mezi nimi a místem výstavy /industriální areál Svit Zlín se svou jedinečnou architekturou/ by se měla odehrávat estetická interakce a dialog. Hlavní výstavní řadou bude série sítotisků oken Sans Souci-Cent Soucis /fotografie oken ze zahrady zámku v Postupimi, jimiž prorůstá fíkovník/. Jako dílo vytvořené přímo pro Zlín bude prezentována instalace rašelinových cihel do prostoru galerie, tedy do prostoru moderní funkcionalistické budovy. Tato instalace vytvoří jakousi ambivalenci, napětí, konflikt a zároveň dialog mezi přírodní architekturou a anorganickou architekturou výstavního prostoru. To vše bude doplněno o sérii objektů a sérii drobných instalací, které pracují s přírodním materiálem a relací mezi protiklady.