Projekt představuje díla malířů dvou vrstev střední a mladší generace. Chce prostřednictvím výběrového řešení poukázat na faktickou, doložitelnou proměnu díla tohoto, kterého autora odehrávající se v konkrétním čase. Místo odosobněného, abstraktního, zastřešujícího pojmu, s kterým je „transformace“ spojována a který je používán coby, marcuseovsky řečeno, „operacionální“ termín např. v souvislosti s tzv. společenskými či politickými změnami a jejich reflexí, se výstava zaměřuje na prezentaci vybraného, doložitelného aktu – cestu konkrétního osobního vývoje v tvorbě. Výstavě se jedná o onu „diskrétnost“, která má blíže k jedinci, vychází v hierarchii společnosti od spodu a proto má daleko k sociologické rétorice aplikované shora. Východisko výběru děl je jednoduché: stanovení polarity – tehdy a nyní.
Od každého osloveného autora jsou tedy vybrány vždy dva obrazy, z nichž jeden je z letošního roku (2013) a druhý musí být pět a více let starý, přičemž toto časové rozkročení je u každého umělce jiné, někdy i extrémní, sahající až do dětských let. Vzniká živé referenční pole, které informuje především o pestrosti pohybu „po vlastní ose“. U někoho je doložitelný větší důraz na kontinuitu práce, u jiného jsou výrazové zlomy zásadní, a zásadním způsobem reflektují proměny autorského myšlení. Délka časové osy pochopitelně také ovlivňuje, modeluje a individualizuje strukturu zpřítomňované metamorfózy.
Koncepce výstavy je postavena na komparaci vybraných děl a zároveň na reflexi toho, co PŘÍTOMNO NENÍ, času, který uplynul mezi letošním obrazem a tím, jenž vznikl v minulosti. Výsledkem je rozmanitá mozaika, kaleidoskop děl skládající dohromady variabilní, nikdy nesložitelný a proto otevřený celek, za kterým ale můžeme spatřit obrysy čehosi společného, co proměňuje samotné autorství ve svědectví. Svědectví, které je ale vždy, proto i tentokrát, pouze výběrové, dílčí, neúplné, zato však v pohybu, dynamické a proto OTEVŘENÉ. V tom ovšem spočívá jeho hodnota, které postrádá ekonomické konotace.
Kurátor: Petr Vaňous