Dana Sahánková: Odraz světla, odraz tmy

Výstavní plán na rok 2014 je zaměřen na mapování kresby jako nejpřímějšího výtvarného média. Z tohoto úhlu pohledu se v Altánu Klamovka představí mezi prvními Dana Sahánková, pro niž je kresba hlavním vyjadřovacím médiem. Autorka absolvovala v roce 2011 Ateliér kresby na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením Jitky Svobodové. Její kresby jsou rozpoznatelné svým velkým formátem a černobílým provedením. Bohatá vnitřní struktura Sahánkových děl, která vzniká mnohahodinovou automatickou kresbou, působí na diváka svým expresivním charakterem. Střídáním tmavých a světlých ploch dokáže autorka velmi mistrně vyjádřit témata, která vycházejí ze zvířecí říše, ale také z té lidské. Často pak její kresby působí jako fragmenty předmětů dobře známých z domova s tím, že jsou podivně prorostlé srstí. Mezilidské vztahy, city, emoce na pozadí zvířecí smečky jsou pro ni důležitým inspirativním zdrojem. V její tvorbě se můžeme setkat s oscilací mezi realitou a fantazií.

Lenka Sýkorová

Jak by jsi charakterizovala svou tvorbu?

Svou tvorbu bych charakterizovala těmito slovy: srst, světlo, hmota a prostor.

Velkoformátové obrazy, které vytvářím klasickou technikou perokresby, zobrazují především motivy zvířat, stolů, židlí – tedy segmentů interiérů našich domovů. Ale ať už jde o ty živé či neživé prvky, zvířata či nábytek, na obrazech se stávají jedním – prolínají se a ztrácí se jako jednotlivosti v celku, který je naproti tomu často až abstraktní srstnatou hmotou, která vše obrůstá a tím zviditelňuje.
Kde se objeví hmota, je zákonitě i světlo. Jen pokud na předmět dopadá světlo, tehdy vidíme objem. Světlo ale nenacházíme jen uvnitř hmoty na obraze (dopadající světlo), ale v kontrastu s temnou hmotou na nás působí světlo odrážející se tam, kde hmota není. V některých obrazech jsou tímto světlem bílé body (hvězdná obloha), v jiném zlatá plocha, vykukující zpoza tahů tuše. Díky světlu modelujícímu objekty v obraze a světlu, které obraz odráží – vyzařuje, se dostáváme k poslednímu termínu: prostor. Prolíná se tu prostor budovaný ve hmotě, osahatelný, každodenní, a prostor existující mimo hmotu. Ohraničený prostor stolů a křesel a nekonečný kosmos.

Tvoje současná výstava v Altánu Klamovka. Jak by si vysvětlila běžnému návštěvníkovi?

Vzhledem k velikosti a dispozici prostoru Altánu je expozice koncipována jako výstava jednoho jediného obrazu. Obraz, tušová perokresba na zlaté ploše, je jedním z řady v mé poslední tvorbě a současně prvním používajícím zlatou barvu. Zaujala mě myšlenka výstavy jednoho jediného obrazu. V době, kdy jsme přesyceni spoustou vizuálních podnětů, které na nás ve městě útočí, může být zajímavé věnovat pozornost jen jednomu obrazu. Neklouzat po povrchu prvotního působení, ale ponořit se do hlubin a nechat na sebe obraz působit v jeho celé škále. Není nad setkání mezi čtyřma očima.

Co tě na Altánu Klamovka a jeho prostředí nejvíce inspirovalo?

Svou architekturou i umístěním je galerie Altán netypickým galerijním prostorem. Malá bílá stavba usazená v parku, stačí jeden krok a stojíme v galerijním prostoru, stačí druhý zpět a vracíme se do času a místa všedních dní. Už park nás zve k vytržení a načerpání sil. Umění v něm skryté může tuto funkci rozvinout a posílit. Altán jako místo zklidnění a meditace. Architektura malé stavby mi asociovala kapli nejen velikostí, ale především prostorovou dispozicí, symetrií a vstupem umístěným proti nejvýraznějšímu prvku interiéru. Zlatý obraz umístěn na čelní stěně, tedy na místě oltáře, a intimita osvětlení tak dokresluje atmosféru prostoru pomyslné svatyně.

Ráda experimentuješ v médiu kresby. Jak se tyto experimenty promítly do současné výstavy?

Obraz, který na této výstavě představuji, je zatím jediný, kde používám jinou barvu než bílou a černou. Zaujala mě otázka světla v obraze a dva způsoby jeho použití vycházející z dějin malířství. Světlo osvětlující prostor v obrazu a světlo osvětlující prostor před obrazem, tedy světlo od obrazu se odrážející a působící přímo na pozorovatele. Proto jsem použila jako podkladovou plochu kresby zlatou barvu, která ze své podstaty, tedy schopnosti lesknout se, je schopna světlo vyzařovat.

Ačkoliv je kresba hodně intimní výtvarné médium, tak ty často pracuješ s monumentálními měřítky. Co Tě k tomu vede?

Myslím, že i když je perokresba použitá na velké ploše a vzniklé obrazy jsou monumentální, vnitřní podstata mých kreseb monumentální není. Proces kresby je právě velice intimní. Technika perokresby vyžaduje trpělivost, každého decimetru čtverečního se dotýkám hodinu, každé kresby zhruba dva měsíce. Kresba se stává meditací, ponorem. Nepoužívám počáteční skici, obraz neplánuji dopředu. Roste tak, jak potřebuje sám, každý prvek obrazu je intuitivním rozhodnutím, vnitřním odrazem jedné každé chvíle jedněch dvou měsíců v mém životě. A to je i důvod, proč kresby rostou do monumentálních měřítek. Být s obrazem a prožít s ním kus života je pro mě důležitým hlediskem tvorby. Proto pracná technika a velká plátna.

Dana Sahánková