Andrea Lédlová: Zlatá socha

galerie otevřena ve středu a v sobotu 14-17h

kurátorka: Lenka Sýkorová

Doprovodný program 23. 9. 2017: 14–16:00 animační dílna pro děti, 16–17:00 komentovaná prohlídka k výstavě i k výstavní činnosti Altánu Klamovka.

Tvorba Andrey Lédlové je spojená s výraznými výrazovými prostředky. Jejím výchozím médiem je kresba, kterou studovala u Jiřího Petrboka na pražské AVU. Tu však velmi ráda překračuje do dalších médií – objektu a instalace. Především se jedná o šité objekty, které autorka vnímá jako hmotu. Podobně jako to bylo u námětu zátiší u holandských mistrů. Zájem o historické předlohy Andrea Lédlová předvedla v nedávné diplomové práci. Jako vzor si vzala kanonická sousoší z dějin umění – z antiky Láokoónta a jeho synů a z baroka Apollona a Dafné od Giana Lorenza Berniniho. Tyto symboly pojetí dobové krásy nám dodnes určují obecná pravidla pro její pochopení. Dále nám potvrzují, že „antická krása“ je i v současné době, která je charakteristická všudepřítomnými obrazovými informacemi pod vlivem rozvoje nových technologií, pořád platná. A skoro každá nastupující generace vizuálních umělců přichází s její revizí či vizi do budoucna. Andrea Lédlová své historické předlohy u diplomové práce převedla do textilních soch připomínající nám spíše sci-fiction příšery z nějakého herního prostředí zvěstující konec světa. Měkkost šitých soch evokující monumentální plyšáky je součástí její tvorby v posledních letech. Vedle citací z historie Andrea Lédlová také ráda řetězí motivy a otevírá nové asociace pro již vžité kulturní vzorce a to s neopakovatelnou poetikou, kdy forma již není závislá na funkci a samotný obsah také nic neznamená. Nejedná se však o vyprázdnění, ale určité ohmatání v intencích hranic současného vizuálního umění. Skoro až mistrné přecházení z média do média (sochy, kresby) je důležitým parametrem pochopení díla Andrey Lédlové.

V Altánu Klamovka bude autorka vycházet z 33 plyšových příšer, které ušila před čtyřmi roky. Od té doby je využívá pro budování hmoty a to buď do podoby jedné velké příšery nebo sloupu a teprve poté je převádí do kresby. Práce z trojrozměrného do dvojrozměrného prostoru je zde důležitým momentem pro případnou interpretaci jejího díla. V Altánu tento princip dovádí zatím nejdál. Použije sochu, kterou modelovala podle předlohy plyšáka a podle ní vytvoří opět plyšovou sochu a její kresbu. Na pozadí toho procesu je jistý příběh jednoho objektu, který se neustále stává předlohou pro další možné výtvarné uchopení. Právě druhým zájmem autorky je vyprávění příběhů. Nechme se tedy vtáhnou do autorčina fantazijního světa se specifickou poetikou!

Lenka Sýkorová