Rug Woogie

Jamie Isenstein připravila pro etc. galerii projekt, který je založen na na sekvenci koncertů (po dobu následujících dní), kde sama umělkyně hraje/ pokouší se hrát na strunné nástroje. Víc než o hudbu tu půjde o opačný efekt, kdy autorka postupně všechny připravené nástroje zbaví jejich schopnosti zvuk vyluzovat. Toho docílí trpělivým vplétáním vlny do strun, které tu spolu s tělem nástroje přejímají roli tkalcovského stroje. Výsledkem jsou vpletené koberce, jimiž odkazuje k jejich schopnosti ovlivňovat – zmírňovat/ izolovat zvuk v prostoru.

Jamie Isenstein pracuje s různými médii, proslavila se ale především sochami, do nichž začleňuje své vlastní tělo. ?Zabývá ideou performance jako sochy a sochy jako performance a způsoby, jak překonat potíže, které plynou ze zmatení obou pojmů. V Rug Woogie Jamie nepracuje obvyklým způsobem s vlastním tělem, jako např. V Dancing Pop-up Fishing Sculpture, 2010, kde začleňuje vlastní končetiny do změti nalezených a vykonstruovaných objektů a tím vytváří sama sochu, v tomto případě jde o performanci, kterou Jamie nazývá „anti-koncertem“, jehož výsledkem je nakonec autonomní socha – objekt. Performativní část odkazuje svou chybějící hudbou ke skladbě 4'33″ Johna Cage, zároveň se zabývá smyslem hudebního nástroje, který pozbývá funkce po jednom jediném použití a mění se v artefakt.

Titul výstavy „Rug Woogies“ převzala Isenstein z hudebního stylu Boogie Woogie, tedy z rytmu určenému pro tanec – kde hudební prvek doplňuje pohybový komponent a tím podtrhuje ideu performance. „Rug Woogies“ také odkazuje k Mondrianově malbě „Boogie Woogie“, která spojuje ideu abstrakce v hudbě s abstraktní malbou, na což Jamie Isenstein navazuje a vytváří svým hraním vizuální výsledek, který je založen na abstraktním geometrickém tvarosloví.